Ulice do indexu, číslo popisné do vyhledávače
Česko má tisíce obcí, desetitisíce pojmenovaných ulic a přes jeden a půl milionu evidovaných čísel popisných v těch ulicích. Kdyby každé č.p. dostalo vlastní indexovanou stránku, vznikla by hala duplicit. Vyhledávač by žvýkal varianty téhož domu a karty obcí by zanikly v šumu. Proto má Miapedia dvě rychlosti: obec a ulice jdou do sitemap, adresa se najde hledáním a nese noindex.
Proč č.p. není článek
Číslo popisné je bod. Váže se ke stavebnímu objektu a k adresnímu místu. Zítra se může změnit využití, dostavět křídlo, zapsat jiné sídlo v ARES. Bod zůstane. Dělat z každého bodu trvalou URL do Googlu znamená slíbit, že budeme udržovat miliony stránek, jejichž hlavní hodnotou je souřadnice a pár řádků z RÚIAN. To umí i výpis z registru. Karta domu má smysl, když ji někdo hledá. Nemá smysl, když ji robot sklízí jako další položku katalogu.
Ulice je něco jiného. Má název, osu, délku, počet adresních míst, vztah k obci. Dá se o ní napsat složený odstavec z evidencí, aniž by se opsala wiki. Obec je ještě širší: území, status, zmínka, seznam ulic. Ty dvě úrovně unesou index. Třetí úroveň — dům — unese interakci.
Noindex na /adresa není schovávání. Je to přiznání měřítka. Kdo zadá Hradčanské náměstí 1, kartu dostane, včetně map a ARES. Google z ní nemá dělat samostatný výsledek vedle karty ulice a karty Prahy. Jinak by se tři URL praly o tutéž souřadnici.
Co by se pokazilo, kdyby šlo všechno do sitemap
Sitemap s miliony URL by prohlížeč stránek neuživil a vyhledávač by ho stejně sežvýkal pomalu. Horší je obsah. Domy v jedné ulici sdílejí skoro stejný text: stejná obec, stejná osa, podobný výřez. Unikátní je číslo, parcela, občas sídlo firmy. To nestačí na miliony indexovaných dokumentů, pokud nechceme vyrábět duté stránky.
Dutá stránka škodí i kartě, která obsah má. Když robot vidí tisíce téměř shodných URL, začne šetřit crawl na těch, které vypadají jako šablona. Obec a ulice by doplatily na dům. Proto se indexuje to, co unese opakované čtení: sídlo a osa, ne každé zvonkové tabulky.
Je tu i praktická věc. RÚIAN se mění. Zanikají adresní místa, vznikají nová. Indexovat je všechna znamená neustálé mazání a přidávání. Hledání na webu změny unese. Sitemap s miliony řádků míň.
Jak se adresa hledá
Do pole jde běžný zápis: ulice, číslo, obec. Stroj se snaží číst číslo jako číslo, ne jako ozdobu. Pak jde do RÚIAN na adresní místo, ne do nejbližšího domu, který se zrovna hodí. Když na ulici existuje 526 i 565, nesmí se jedno přepsat druhým, protože „ta ulice už jednou v demu byla“.
Nominatim z OpenStreetMap umí napovědět souřadnici. Nemá přednost před evidencí čísla. OSM dům někdy nemá, nebo ho má jinde. RÚIAN má cislodomovni a geometrii bodu. Karta domu má sedět na evidenci, mapa kolem se dokreslí.
Když číslo v obci na ulici není, je poctivější říct, že jsme nic nenašli, než ukázat souseda. Soused je jiný bod. Jiná parcela. Jiné ARES. Lidská ochota „skoro to je ono“ patří do mapové apky s gumovou jehlou, ne do karty, která tvrdí, že čte registr.
Ulice jako veřejná osa
Pojmenovaná ulice v RÚIAN má kód, název, příslušnost k obci, geometrii osy. Z osy jde délka. Z adresních míst na kódu ulice jde počet č.p. To jsou dvě čísla, která karta ulice unese bez básnění. Neříkají, jestli je ulice hezká. Říkají, jak je dlouhá a kolik evidovaných čísel na ní visí.
V obci s mnoha ulicemi z těch čísel vznikne pořadí: která osa je nejdelší, která nese nejvíc č.p. To není žebříček prestiže. Je to řez evidencí. Na kartě obce proto může být seznam ulic seřazený podle zástavby a délky, aby čtenář viděl strukturu sídla, ne abecedu pro abecedu.
Ulice bez č.p. existují. Jsou to osy, parky, nábřeží, cesty evidované jako ulice, na nichž adresní místo není. Karta má i tohle unést. Nula není chyba. Nula je stav registru.
ARES patří na dům, ne do soutěže s firmy.cz
Na adrese může být zapsané sídlo. To je veřejný údaj z ARES. Patří na kartu domu, vedle čísla a parcely. Nepatří na kartu obce jako seznam „firem ve městě“. Obec není obchodní rejstřík. Kdo chce firmy, má ARES a jiné katalogy. Kdo chce místo, má vidět, že na tomhle č.p. někdo sídlí, nebo že tu sídlo není.
IČO a obchodní jméno na kartě domu neindexujeme. Robot z nich nemá stavět paralelní firmy.cz. Člověk, který adresu zadal, údaj vidí. To stačí.
Vlastníka z katastru sem nedáváme ani na dům. Veřejný je jiný režim nahlížení, s jinými pravidly. Karta místa není výpis z LV. Když tohle držíme, držíme i důvod, proč dům není v sitemap: není to článek o lidech. Je to pohled na bod evidence.
Dvě rychlosti, jeden web
Indexovaná obec a ulice dávají webu tvar, který jde sklízet. Hledaná adresa dává webu užitek, který jde použít. Když se ty rychlosti slévají, zbude buď sklizeň bez užitku, nebo užitek bez tvaru. Držíme je odděleně.
Čtenář z toho má jednoduché pravidlo. Chceš sídlo — otevři obec. Chceš osu — otevři ulici. Chceš dům — zadej číslo. Trail nahoře ty tři kroky ukáže. Nemá z nich dělat tři indexované články o tomtéž dvoře.
Magazín píše o tomhle řezu proto, že je to rozhodnutí webu, ne automat z CMS. Šlo by zapnout miliony URL. Šlo by taky nic neindexovat a nechat jen vyhledávač. Mezi tím je čitelná vrstva: obec, ulice, mapa, evidence. Č.p. je nástroj, ne titulní strana.
Trail Obec › Ulice › č.p.
Drobečková navigace nahoře není ozdoba. Je to pořadí evidencí. Obec drží území, ulice osu, číslo bod. Když jdeš z domu nahoru, vracíš se k širší jednotce. Když jdeš z obce dolů, musíš zvolit ulici nebo zadat číslo. Web, který z domu skočí rovnou na kraj, tohle pořadí rozbije a čtenář ztratí, v jakém měřítku čte.
Do trailu patří odkazy, které jdou otevřít. Obec a ulice jsou indexované karty. Č.p. je odkaz zpět do hledání. Nemá z trailu vzniknout čtvrtá sitemap. Má z něj vzniknout cesta zpátky. To je rozdíl mezi navigací a indexem, který se na webech často slije do „všechny odkazy jsou stránky“.
Když číslo v trailu nesedí s číslem na kartě, je to chyba, ne styl. Stejně jako když se 526 přepíše na 565, protože ulice byla v příkladu. Trail čte stejná data jako titulek. Jinak je to lží o místě.
Sitemap po kouscích, ne jedna halda
Obce a ulice, které mají složený text, jdou do sitemap. Ne najednou v jednom souboru o statisících URL. Po kouscích, aby šlo soubor stáhnout a zpracovat. Index domu tam není. Magazín má vlastní soubor. Úvod, O webu, ochrana údajů jsou ve statickém kousku.
Rozsekaná sitemap není trik. Je to stejné měřítko jako u karet: velké věci se nesypou do jedné mísy. Vyhledávač, který dostane haldu, haldu odloží. Vyhledávač, který dostane kousky s reálnými kartami, kousky projde. Od toho ten řez je.
Do kousku patří jen to, co má úvod nebo fakta. Prázdná karta bez textu do indexu nepatří. Až text vznikne, URL se do sitemap dostane. Ne dřív. Jinak by robot sklízel sliby.
Dům bez ulice
Ne každé adresní místo visí na pojmenované ulici. V evidencích existuje číslo v části obce, číslo v sídle bez uličního názvu, evidenční číslo. Karta to má umět ukázat bez toho, aby vymyslela „ulici“, která v RÚIAN není. Vymyšlený název by se tvářil jako osa a nebyl by.
Hledání musí takový zápis unést: obec, číslo, případně část. Když Nominatim vrátí osu a RÚIAN číslo bez ulice, rozhoduje evidence čísla. Mapa se přitom může tvářit, že „nějaká cesta“ existuje. Cesta na snímku není ulice v registru.
Pro index to znamená, že takový dům pořád není článek. Pořád je to hledání. Obec kolem indexovaná být může. Ulice ne, protože není. To je konzistentní, i když to vypadá jako díra. Díra je ve jménu osy, ne ve webu.
Stejný název ulice, jiná obec
Masarykova, Nádražní, Zahradní, Družstevní — názvy se opakují po republice. Bez obce je název k ničemu. Proto má ulice URL ve tvaru obec/ulice a proto se v titulku píše obojí. Index bez obce by slil desítky os do jedné hromady.
I uvnitř jedné obce se název může opakovat v jiné části, pokud to evidence dovolí. Kód ulice to rozliší. Slug to musí unést bez kolize. Když kolize hrozí, rozhoduje kód a příslušnost, ne dojem z mapy.
Čtenář, který zadá jen „Družstevní 526“, bez obce, dostane hádanku. Hádanku nemá rozhodovat demo dům z jiné návštěvy. Má rozhodnout dohledání v RÚIAN po obci, nebo poctivé „nenašli jsme“. To je stejné pravidlo jako u indexu: bez obce číslo není karta, je to nedokončený dotaz.
Proč robot nesmí žrát tečky
Tečka čísla popisného je užitečná, když ji hledáš. Když ji sklízí robot jako další položku katalogu, stane se z ní šum. Šum má dvě ceny. První je crawl: milion podobných URL sežere pozornost, kterou měly dostat obce a ulice. Druhá je význam: vyhledávač pak neví, která URL je o sídle, která o ose a která o zvonku. Tři měřítka se slijí do jedné hromady „adres“.
Noindex na kartě domu tu hromadu rozbíjí. Člověk kartu dostane. Robot ji nemá stavět vedle Masarykovy a vedle Prahy. To není schovávání obsahu. Je to přiznání, že bod evidence není článek. Článek unese opakované čtení bez konkrétního zvonku. Bod unese konkrétní zvonek. Dvě rychlosti zůstanou dvěma rychlostmi, jen když se do sitemap necpou obě.
Cron, který umí dvě tisícovky IndexNow a dvě stovky Google Indexing API, má smysl u obcí a ulic. U milionů č.p. by byl jen dopravní zácpa. Zácpa by stejně nedoručila význam. Doručila by kvótu. Kvóta není čtení. Čtení je obec, ulice, a dům až když ho někdo chce.
Hledání má sedět na čísle, ne na vzpomínce
Vzpomínka webu na „ten dům z dema“ je přesně ta chyba, která z 526 udělá 565. Hledání nemá paměť příkladu. Má kód ulice a číslo z RÚIAN. Když číslo na ose je, karta sedí. Když není, karta není. Soused není náhradní výhra. Soused je jiný bod, jiná parcela, jiné ARES, jiný výřez.
Našeptávač smí nabídnout obec a ulici. Nemá nabídnout dům, který se jednou hodil do screenshotu. Dům se najde, až je v dotazu číslo a obec, případně ulice. Bez toho je to nedokončený dotaz. Nedokončený dotaz se nemá rozhodovat za člověka. Má se doptat, nebo poctivě skončit.
Stejné pravidlo chrání index. Index bez obce by slil všechny Družstevní. Hledání bez obce by hodilo první Družstevní z paměti. Paměť je pohodlná a lživá. Kód je nepohodlný a přesný. Web, který čte RÚIAN, si má vybrat přesnost. Jinak je karta domu jen pohlednice s titulem, který nesedí.
Co z toho plyne pro čtenáře
Plyne jednoduché pořadí. Nejdřív sídlo, pak osa, pak číslo. Google ať vidí první dvě. Člověk ať vidí všechny tři, když je zadá. Trail ať to pořadí ukazuje i tomu, kdo přišel zvenku na ulici a chce jít dolů k domu nebo nahoru k obci. Pořadí je ochrana před sléváním měřítek.
Plyne z toho i skromnost titulků. Titulek ulice má obec. Titulek domu má ulici, číslo a obec. Titulek obce nemá seznam všech střech. Kdo v titulku slibuje víc, než karta drží, vyrábí dutou stránku. Dutá stránka škodí i té plné vedle. Proto se dům do indexu necpá a obec s ulicí ano.
Magazín tohle píše jednou, aby se to nemuselo kázat na každé kartě. Karta má být tichá a přesná. Esej má být ta, která řekne, proč je tichá. Ticho je rozhodnutí. Není to nedodělek. Není to schovávání republiky. Je to řez, ve kterém jde republika číst, aniž by se z každého zvonku stal článek.